A co je tedy za hranou?
Jak jsem už zmínil, tak market maker vlastně exekuuje veškeré příkazy klientů tak, že k nim interně vytváří umělou protistranu. To znamená, že k exekuci každého obchodu může dojít instantně, protože odpadá nutnost čekat na poskytovatele likvidity, který by v normálním případě tuto protistranu hledal. Nicméně, instantních exekucí lze jednoduše zneužít. Existuje několik strategií, založených na tzv. latenční arbitráži, a ty porovnávají drobné rozdíly v cenách nabízených několika brokery. Právě tento typ strategií by si mohl vést velmi dobře v podmínkách, kdy existují instantní exekuce. No a právě to je důvod, který může vést market makera k tomu, aby uměle simuloval podmínky STP modelu, u kterého příkaz musí cestovat do datacenter, kde je následně exekuován, což zabere o několik desítek či stovek milisekund více, než u instantní exekuce. A tím se vlastně market maker uchrání od latenční arbitráže.
To skoro až zní, jako by se zákeřní tradeři snažili využít nebohých market makerů, kterým pak nezbývá než se bránit.
Ano, můžeš se na to dívat i takhle. Brokeři mají v dnešní době mnoho nástrojů, které jim dovolí ovlivňovat množství skluzů (ať už pozitivních či negativních), čímž si mohou pohrávat se stop lossem apod. Co chci ale hlavně říct je, že dnes si může broker naprogramovat takřka jakýkoliv plug-in, který pak nahraje na svoje servery za účelem ovlivnění obchodních příkazů svých klientů. A protože může jít o ovlivňování jak v klientův prospěch tak i neprospěch, vše záleží pouze na tom, o jakého brokera jde a jaké má úmysly. A to jsou věci, o kterých lze pouze spekulovat...
A co případy, kdy dochází k umělým zpožděním, asymetrickému skluzu, odpojování serverů v průběhu zveřejnění makroekonomických dat a podivným cenám tzv. „špatným tickům“? Na ty si tradeři taky poměrně často stěžují. Zní to jako by to market maker přeháněl se zabezpečením. Chtěl bys k tomu něco dodat?
Momentálně mě asi nic víc nenapadá, ale jak jsem řekl, nástroje k tomuto market maker má, záleží pouze, jestli je použije a za jakým účelem.
A co v případě hybridů, které kombinují oba modely? Není to tak, že mohou poskytovat služby buď jako STP, nebo jako market maker a přitom je na nich, jakou roli si zvolí, nezávisle na tvém přání? Takže si vlastně ve výsledku zvolí tu možnost, která nejvíce vyhovuje jim a klient tak vždy skončí v nevýhodné pozici?
Ano, to je jedno z těch rizik, které jsem zmínil výše. Jakožto trader se totiž snažíš optimalizovat své strategie pro určité obchodní prostředí. Jenže takový broker má možnost prostředí měnit dle svého uvážení.
V Purple Trading rádi říkáme, že vítáme také profitabilní klienty, to protože nepřízpůsobujeme podmínky v návaznosti na tom, jak je trader profitabilní. Všem se zkrátka dostává stejných exekučních podmínek.
Když je tedy obtížné poznat, jak broker nakládá s objednávkami svých klientů, existuje způsob, jak mohou klienti zjistit, který model jejich broker využívá?
Ano, těch způsobů je hned několik a dokonce jsou poměrně jednoduché.
Za prvé, STP broker ti to většinou poví sám od sebe v rámci promování svých služeb. V lepších případech ti broker poskytne i seznam svých poskytovatelů likvidity a dá ti nahlédnout také do statistik jako jsou například průměrné spready, distribuce negativních a pozitivních skluzů atd. To například děláme i u nás v Purple Trading, můžeš se o tom přesvědčit ve statistikách. Naopak market maker většinou pravdu o svém fungování do světa nehlásá a není tak moc transparentní.
Druhou možností je ověření si, jaký typ licence broker má. To si lze najít na stránkách regulátora a jak jsem už zmiňoval na začátku, pokud broker nemá licenci k „obchodování na vlastní účet“, tak to znamená, že nemůže být market makerem. Pokud ji má, je to buď market maker, nebo využívá hybridního modelu. Takže například na stránce CySECu si můžeš přečíst, že Purple Trading má licence na přijímání a přeposílání příkazů, jejich exekuci a spravování portfolií. Dealing on own account (obchodování na vlastní účet) tam nikde zmíněno není.
No a třetí možnost je takový krok navíc, který ale také může vnést více světla do toho, jak broker funguje. Nedávno začala platit evropská směrnice MiFID II, na základě které musí veškeré investiční firmy, regulované v rámci EU, zveřejnit, kde dochází k exekuci klientských příkazů a sestavit žebříček top pěti nejpoužívanějších poskytovatelů likvidity (včetně sebe pokud jsou market makeři). Tento report se jmenuje RTS28 a každý broker jej musí zveřejnit někde na svých stránkách. Věřím, že moc lidí o tom ani neví, přestože je to dobrý zdroj informací. Pokud mají čtenáři zájem, mohou nahlédnout do našeho RTS28 reportu. Tam se dozví, že jsme za uplynulý rok používali 4 různé poskytovatele likvidity ke spárování jejich příkazů.